POSLEDNÍ VÁLEČNÍ KRÁLOVÉ EVROPY

NOVÝ DÍL KAŽDOU STŘEDU VE 21:00

Vilém Bastard – vévoda normandský

Vilém Bastard

Vilémův otec Robert I. Normandský (okolo 1000-1035) zemřel náhle při návratu z pouti ke svatému hrobu, kterou údajně podnikl, aby ulevil svému svědomí. Tradovalo se, že měl podíl na smrti svého bratra vévody Richarda III., který zemřel necelý rok po nástupu na trůn. Ten připadl právě Robertovi. Robert před odjezdem na nebezpečnou výpravy ustanovil dědicem trůnu svého mladistvého syna.

Vilém (zhruba 1028-1087) byl nemanželské dítě. Na tehdejší poměry to nebylo nic neobvyklého a nikdo se nad tím nepozastavoval. Historické prameny se rozchází v tom, zda matka budoucího krále, Herleva, byla dcerou hrobníka nebo koželuha.

Nevíme, za jakých okolností se Robert Normandský s Herlevou setkal, ani nevíme, jak se vyvíjel vztah mezi nimi. Po Robertově smrti se Herleva provdala za rytíře Herluina de Conteville. Vilém se za svůj nízký původ nijak nestyděl a udržoval dobré vztahy se svými sourozenci. Některým z nich jako normandský vévoda významně pomohl svou ochrannou rukou. Budoucí král však nesnášel, když jej nazývali levobočkem či bastardem a několikrát krutě ztrestal ty, kdo se mu vysmívali – nechal jim useknout ruce a chodidla.

Zmatek v nástupnictví

Vilémovi bylo v době smrti jeho otce Roberta I. Zhruba osm let. Dědic trůnu byl na samostatné panování příliš mladý. Jeho jménem vládli rádci, avšak s nevycházeli dobře s mocnou šlechtou. Knížata kula pikle, ignorovala příkazy a budovala hrady bez předchozího souhlasu, aby posílila svoji nedotknutelnost a samovládu. Normandie se propadala do chaosu a anarchie.

Vilém převzal moc v letech 1042 1044. Neví se přesně, kdy a jak. Musel se vypořádat s neustálými vzpourami a potížemi doma i v zahraničí. K nejzávažnější revoltě došlo v roce 1047, kdy západní, nejméně pofrancouzštěná část provincie požadovala nezávislost. Šlechta zosnovala komplot s cílem připravit mladého vévodu o život. Vilém jako zázrakem smrti unikl a s pomocí francouzského krále povstalce porazil v bitvě u Caen.

Nastolení pořádku

Vilémova autorita vytrvale stoupala a situace mezi šlechtou se stabilizovala a zlepšila. Vilém se výhodně oženil s Matyldou, dcerou hraběte Balduina V. Flanderského, a tento svazek mu v budoucnu výrazně pomohl. V tomto období byly opravovány dříve zanedbávané kláštery a mladý vévoda získával politickou podporu pomocí darů a poct svým loajálním služebníkům. Vilémova prestiž rostla.

Nepokoje na východě

V roce 1057 do Normandie vtrhl francouzský král Jindřich I. spolu s hrabětem Geoffrey IV. z Anjou. Král, Vilémův dřívější spojenec, změnil názor, což bylo tehdy poměrně běžné. Geoffrey IV. z Anjou však byl talentovaným představitelem hraběcího rodu z Anjou a za jeho panování v letech 1040-1060 moc království vzrůstala. Geoffrey se hodlal podílet na řešení problémů Bretaně a zabrat hrabství Maine. Invazní armáda však byla poražena u Varaville. Situace se zklidnila. V roce 1060 král Jindřich a hrabě z Anjou umírají. Normandie získává několik let míru, Vilémova autorita je pevně ukotvená a jeho země získává na moci.